města bez odpadu

Odpovědným a rozumně nastaveným odpadovým hospodářstvím města si můžeme zjednodušit svoz odpadu, zlevnit náklady pro občany a vyčistit veřejná prostranství od nevábných popelnic a kontejnerů. Posunout tak své město na vyšší úroveň a udělat jej krásnější a příjemnější pro život. V principu musí každý začít sám u sebe – ve své domácnosti – a město může jako další článek v řetězci jít příkladem, zajistit přívětivé podmínky a motivovat finančními pobídkami. Pokračování textu „města bez odpadu“

8 fází, kterými jako společnost procházíme

Lidská společnost podléhá 8 fázovému cyklu. Zánik střídá rozmach. Po noci přichází den. Porozuměním těchto zákonitostí můžeme lépe vnímat dnešní realitu a předjímat budoucí směřování.

8 fází, kterými jako společnost procházíme:

1. duchovní víra vyrůstá z pout – z otroctví, bídy a útisku se rodí víra, že věci mohou být lepší, než jsou nyní

2. z duchovní víry vyrůstá odvaha – z pevného přesvědčení získáváme sílu k odporu, dochází k posílení rodinných pout a roste občanská a lidská důstojnost

3. z odvahy vyrůstá svoboda – vnímáme osvobození a skutečnou svobodu

4. ze svobody vyrůstá hojnost – nastupuje blahobyt a přebytek spočívající ve zdravém a výkonném výrobním a finančním systému, morálka je na vysoké úrovni, ve společnosti panuje harmonie a stabilita, vzrůstá iniciativa

5. z hojnosti vyrůstá spokojenost – celkový blahobyt plodí slábnou
cí ostražitost, egoismus, rostoucí sobectví a upadající morálku, hospodářství a měnový systém se deformuje, společnost žije rozmařile, hojnost si užívá na dluh, roste počet závislostí, klesá porodnost a neochota k partnerským svazkům

6. ze spokojenosti vyrůstá apatie – panuje lhostejnost, nelidskost systému, klamání a lhaní, je zřetelná extrémní nerovnováha mezi příjmy a majetkem, roste absurdně daňové zatížení, závislost a nepřejícnost; stát se svou stále mocnější byrokracií se více vměšuje do života a oklešťuje svobodu projevu; přicházejí první války o zdroje, snaha držet obyvatelstvo v šachu pocitem ohrožení

7. z apatie vyrůstá závislost – strmě vzrůstá závislost na státu, byrokracii a sociálních dávkách, opora systému – tj. střední třída – chudne a upadá, ve společnosti převládá mentalita „chléb a hry“, projevuje se snaha o rychlé zbohatnutí bez vlastního přičinění, závislost na povrchní zábavě a rozptýlení, vznikají nové a nové daně a poplatky, bují policejní stát a kontrola, narůstá pocit ohrožení

8.  ze závislosti vyrůstají pouta – dochází k vymizení stop svobodného projevu, novému otroctví, válce a diktatuře, soukromé vlastnictví je omezováno, vzniká bezbranné, roztříštěné a nemajetné stádo občanů


V jaké fázi se nyní nacházíme? Šest či sedm? Všichni si již začínáme uvědomovat naši skutečnou nesvobodu. Je jen na nás, zda dokážeme následující fázi pojmout jako transformační a postavit základy nového lépe fungujícího systému.

co je to selský rozum?

7 myšlenek, jak lze vnímat selský rozum jako základní rozhodující princip a životní filozofii.

  1. Jednoduchost – jít k jádru věci, pochopit, co je skutečně nezbytné, esenciální a podstatné. Odrazit se od skutečných základů, od našich kořenů. Osekat nezbytnosti a začít stavět na tom důležitém, co jediné zůstalo a dává smysl. Jedno-duchost, kterou můžeme nalézat jak v malém, tak ve velkém, jak uvnitř, tak vně. Pochopení, že všechny principy jsou přenositelné a aplikovatelné na jiné. Minimalismus. Skromnost.
  2. Udržitelnost – cykličnost, kontinuita a smysluplnost. Pochopení, že náš prostor a zdroje jsou omezené a jak s nimi zacházet. Refuse -Reduce – Reuse – Recycle – Rot. Cradle to cradle. Opustit lineární nepřirozené systémy, nesmyslný věčný růst a smířit se s tím, že co jednou vzniká, opět někdy zaniká. A aby mohlo něco nového vzniknout, musíme něco pustit. Vše má začátek a konec a z té největší tmy se rodí nové ráno.
  3. Soběstačnost – nezávislost a svoboda v rovině člověka, rodiny i v měřítku obce či státu. Zároveň pochopení, že jsme součástí komunity a každý přispívá svými dovednostmi k prospěchu všech ostatních. Soběstačnost vnímaná v základních potřebách – voda, jídlo, energie a bezpečí, ale i nezávislost v myšlení, svých zásadách a v duchovním světě.
  4. Lokálnost – vnímání, že přirozeně přijímám a podporuji to, co je mi nejblíže – místní plodiny, potraviny, výrobky, řemeslníky, kulturu a mnohé další. Svým výběrem pak podporuji to, co je v souladu s mými zásadami. Volím svou peněženkou. I vše negativní řeším v lokálním měřítku a nepřenáším externality mimo svůj zorný úhel a nezavírám před ničím oči.
  5. Udržování ohně – respektování a úcta k tradicím, našim kořenům a k podstatě, která nám dala vzniknout a vyvíjet se. Současně však nenechat oheň vyhasnout a neuctívat doutnající uhlíky – ale přikládat a udržovat oheň silný a zdravý. Nechat shořet staré a přikládat nové. Průběžně ladit a vylepšovat všechny systémy a způsoby života kolem nás tak, aby vyhovovali právě tomu, kde se nyní na naší cestě nacházíme. Tradice nespočívá v uctívání popela, ale v udržování ohně.
  6.  Rovnováha – opustit extrémy a soustředit se na zlatou střední cestu, nacházet rovnovážný stav ve všech otázkách, kterými se zabýváme. Jin a jang. Nic není černé nebo bílé. Ve středu je síla a pevnost. Snažit se zároveň spojovat opačné strany spektra, nacházet společnou řeč a to co nás spojuje, namísto rozděluje.
  7. Sdílení – opustit hluboce zakořeněnou myšlenku soupeření a rozdělování se dle různé hodnoty a naopak přijetí toho, že spoluprací a sdílením toho dokážeme více. Propojení, lidskost a vztahy jako základní princip. V rovině praktické nepotřebuji vše vlastnit a ráda sdílím své věci s ostatními. Sounáležitost a pocit propojení s ostatními bytostmi.

inspirace ve fungování komunit

Na jaké struktuře a principu by mohlo fungovat menší sídlo, vesnice či komunita lidí a jakou inspiraci můžeme nalézt v naší historii? Společenství lidí musí koexistovat v souladu s přírodou a respektovat pravidla, na kterých se komunita dlouhodobě shodne. Model občiny lze v různých obměnách vysledovat ve většině zemí východní Evropy a Ruska, ale i v Indii, Jižní Americe či starověkém Egyptě a Mezopotámii. Primárně je občina určena jako nejmenší správní jednotka území, přibližně o rozsahu dnešních obcí. Analogicky se s tímto správním systémem pojí i mnoho zajímavých principů společného soužití.

Pokračování textu „inspirace ve fungování komunit“

základní příjem vs. soběstačnost

Princip základního příjmu či negativní daně z příjmu je zkoumán a diskutován již dlouhý čas, poslední dobou se však dostává na výsluní veřejného zájmu. Příčinou je mimo jiné to, že jako vysoce vyspělá společnost jsme dozráli k myšlence, že bychom měli každému umožnit důstojný život bez ohledu na množství peněz. Nejinak se také v současnosti projevuje snaha o změnu stávajícího systému s podstatným zjednodušením, k čemuž by myšlenka základního příjmu výrazně přispěla. Došlo by ke zrušení různých sociálních dávek, důchodů a příspěvků, vymizela by související administrativa a kontrola, a pokud bychom šli dále, bylo by možné daňový systém zjednodušit na pouze jedinou daň z přidané hodnoty (dle propočtů by vycházela cca 50%). V praxi by tedy například byl zaveden základní příjem ve výši 10 000 Kč a na veškeré zakoupené zboží a služby by se vztahovala daň 50% odváděná státu. Těm, kteří kdy nahlédli do přebujelého úřednického aparátu musí být jasné, jaké zjednodušení by toto znamenalo ve světě účetnictví a finančního systému.

Pokračování textu „základní příjem vs. soběstačnost“

komunitní internetová síť

Jak můžeme dosáhnout svobodného, stabilního a levného přístupu k internetu pro naše města? V prvé řadě lze převzít zodpovědnost za vybudování infrastruktury a vlastními silami se podílet na jejím udržování a rozvoji. Stejně jako byl v minulosti do vesnic a měst zaváděn elektrický proud – hlavní roli ve financování měla místní družstva, která u nás výborně fungovala za první republiky. Na podobném principu si nyní můžeme vybudovat svou vlastní síť a stát se částečně nezávislými na poskytovatelích a zprostředkovatelských firmách. V praxi se v začátku může jednat o sdružení nadšených lidí, kteří chtějí síťové připojení takové kvality, které komerční poskytovatelé nabízí za neadekvátně vysokou cenu. Komunita se spojí a společně zafinancuje základní síťové vybavení, které pravidelnými příspěvky na obnovu udržují na vysoké technické úrovni.

Pokračování textu „komunitní internetová síť“

sdílení namísto soupeření

Jako společnost a zejména nastupující generace se dostáváme do stavu, kdy opouštíme dosavadní model soupeření, soutěže a porovnávání se navzájem a nastupujeme na cestu sdílení, spolupráce a koordinace. Tvrdý mužský princip boje však stále ještě máme hluboko vetknutý v našich myslích. Hrajeme tu hru už od malička – bojujeme o svou pozici na pískovišti, ve škole nebo ve sportu – vždy chceme vyhrát na ostatními a být lepší než oni.  Přitom ale zapomínáme na druhou stranu mince – když někdo vítězí, vždy druhý prohrává.

Pokračování textu „sdílení namísto soupeření“

vlastnictví

Jak mohou vypadat nové udržitelné modely vlastnictví? Má být naše společná půda soukromým majetkem? Je správné, že jedna osoba či firma může vlastnit velkou část půdy a lesy na území naší obce? Nestáváme se pak rukojmím cizích záměrů v místě, které je naším domovem? Není toto globalizace dovedená do extrému, přehlížející práva lidí, kteří žijí v nejtěsnějším spojení s krajinou?

Vlastnictví v nejširším slova smyslu může být vnímáno pouze jako dočasné. Přicházíme a odcházíme z tohoto světa prostí a bez majetku.  Nemůžeme z podstaty věci nic vlastnit natrvalo. Přivlastnění má určitý smysl v rámci věcí, které byly vytvořeny úsilím a prací naší vlastní rodiny a našich předků. Vlastnictví je tak velmi úzce spojeno s péčí a správou věcí movitých i nemovitých. Protože bez péče a lásky hynou jak věci živé, tak neživé a opuštěné.

Pokračování textu „vlastnictví“